Takže lidičky, jak ste si všimli, dlouhou dobu sem nebyla na blogu! Moc se omlouvám ale dovolená s rodiči, vyřizování věcí a k tomu rozbitej komp! Ale už sem zpátky na pevno a budu se snažit to všechno dohonit! Mimochodem další díl povídky, jen je taková pomíchaná tak se nelekněte ale skvělá Akuma Ko-sama zapomněla souvislosti a tak se musí nějak navrátit zpátky!
Akuma Ko-sama

"Proč???" Podívala jsem se znova na Itachiho, a opakoval tu samou otázku snad už po desáté. On mi ale ani jednou neodpověděl. Prostě se na mně podíval usmál se a nesl mne dál úzkou chodbou.
"Mám tě rád..."
"Tak proč si mne nevšímáš a seš pořád u Konan? Proč?"
"Znám jí dýl jak tebe, a je to velmi důvěrně dobrá kamarádka a..." Praštila jsem ho on mi pustil a já začala utíkat chodbou do jídelny. Snad tu nemůže být tolik odboček a chodeb? Nikdy jsem si nevšimla! Doprava, doleva doprava, rovně a znova doleva? Nebo doleva do prava a doleva?
"Ale,ale kam pak mi to utíkáš?" Předemnou se zjevil Hidan a koukal na mně jak na zjevení.
"Itachi, já... ne!" Chytla jsem ho za ruku a schovala se za jeho mohutná záda.On mi jenom pevně chytl a pohladil palcem po prstech.
"Ale Aku, snad si nemyslíš že se schováš za toho ňoumu! Lásko, přicupitej hezky za mnou a půjdem spořádaně do pokoje..."
"Nikam nepůjde pokud nebude chtít!"Itachi se zamračil a popošel blíž k Hidanovi.
"Ty se do nás nepleť! Do tohoto ti nic není! Aku semnou půjde že ano... Aku?"
"NE! Já já chci spát s Hidanem...e teda myslím u Hidana! Ne u tebe! Nech mi bejt!" Chytla jsem Hidana za ruku a vedla ho do jeho pokoje. Najednou se před náma vynořila Warui. Zamňoukla a přiběhla ke mně. Ale teda ne ke mně, vrhla se na Hidana, ten ji chytnul do náruče, a začal ji drbat za ouškem, ona jen slastně přivřela očka a otírala se mu otvář.
"Aku! No tak! Nechceš si popovídat? Prosím! Já...já se omlouvám, nechtěl sem ti nějak ublížit! No tak! " Itachi se podíval na krátkou chvíli do mých očí a já si uvědomila, že mu ubližuju stejně jako on mě... a... docela se mi to líbilo! Užívala jsem si jeho prosící pohled...
"Hidane? Vemeš Warui dovnitř, zachvilku sem tam u vás jo? " Usmála jsem se na něj, on mi dal pusu na čelo a odešel i s vrnící číčinou.
"Tak o čem si chceš popovídat? No? Já nevím třeba o tvojí důvěrkyni Konan? Nebo možná o tom, že se ke mně chováš jako bych byla tvůj majetek? Nebo co já vím? No? "
"O tom, jakou blbost si udělala!" Ušklíbl se, a praštil mne po hlavě.
"Warui? Nějak ji to trvá ne? Co tam řeší? Já jen... mám Aku rád tak doufám že ji nic neprovede... je k ni moc tvrdej a jak se k ní chová? Jdu se tam podívat..." Hidan otevřel dveře a opatrně se naklonil do chodby, ale ta byla prázdná, žádná Ak ani Itachi, jen stroužek krve na podlaze. "Co to ksakru?"
"Itáčku kam pak jdeš broučku?" K mému Itachimu přihopsala ta yotaka a políbila ho sprostě na rty, a vůbec ji nevadilo že mi nese v náručí. Jen se nade mně sklonila a udělala obličej za který bych ji nejraději zabila.
"Nevidíš? Do pokoje..."
"A co je s ní? Její špatně? Nechceš si dát jednu partičku hrátek?" Koketně se usmála.
"Ne, mám dost práce, nech mi bejt musím se starat o Aku!"
"Ale tak ji zavřem na záchod a pak jo?"
"Nerozumíš? Ne! A vypadni, mimochodem, kdyby jsi potkala Hidana tak sem šel někam ven... a sám! Rozumíš?"
Konan se jen usmála a už se otáčel a že odejde, když ji Itachi chytl přitáhl si ji blíž, chatl její bradu mezi dva prsty.
"Tak slyšela jsi? Rozumíš?"
"a-ano Ity ale... au to bolí pustíš mi?"
"Padej už!"
Tak Aku, teď už nám nic nezabrání v mých plánech, a až se zbavíme Madary... budeme už jen spolu!
Hmm... hezký jen tak dál :) a mě tam necháš jo?
:'(