
Hokuro se podívala na svou právě narozenou dcerku. Byla krásná, a dávala o sobě vědět snad celému světu. Z celých plic vyřvávala, jakoby snad chtěla říct: Jsem tu!S váma na světě!
Hoku, jak jí zkráceně říkal Satan Kokatsuna se na své dítě usmála. Bylo zvláštní, že se tak její muž jmenuje, ale k němu to jméno snad i patřilo, byl silný, měl vrozený Kekei Genkai- Mangekyou Sharingan.Všichni se ho báli a měly před ním respekkt, dokonce i mizukage si nic nedovolil... Byl to Hokury manžel, a velmi si ho cenila...
"Miláčku? Je nádherná... jsi nejúžasnější manželka jakou jsem kdy měl!" Satan se na svou dívku podíval a přišlo mu zvláštní Hokurin výraz...měla zavřené oči jakoby nedýchala.
"Hokuro? Lásko?" Kokatsuna chytl svou manželku za ruku, přitáhl si ji k sobě, když uviděl co jí trčí ze zad...
"Co to...NE!" Položil dítě do kolébky a vrhl se k své milované...Nevěděl co se děje, proč má v sobě ten šíp, věděl jen, že to patřilo tomu ninjovi co utekl do lesa...
"Uhni do prava! Výpad! Znova výpad! Pozor!" Copa mám v zadku vrtuli? On si snad myslí, že tady budu skákat jak nějakej pes?! Zrovna jsem chtěla vytáhnout svou Kaminari Hu, když mě do obličeje tvrdě praštila pěst. Zamotaly se mi nohy, a i když jsem se snažila, spadla jsem na Yutaka, který se na mne překvapeně podíval, usmál se a dal mi pusu na nos.Yutakovi bylo dvacet, a na můj věk moc starej, ale stejně si všichni vyprávěly, že je do mne zamilovanej už od té doby co mi bylo čtrnáct. Což není tak dlouho, protože mě je teď 16 let. Jmenuji se Akuma Ko -sama . Je podivné, že už v šestnácti jsem dostala označení sama, jelikož tohle se ještě nikdy nestalo. A díky tomuto označení si mne všichni váží, moje maminka říká, že jsem nejdůležitější osoba ve vesnici, a že se mne bojí i samotný mizukage. Prý mám vrozený Mangekyou Sharingan a Byakuugan, což je pro něj moc nebezpečné. Ptala jsem se jí, proč mne teda nezabijou, a ona řekla, že když jsem byla malá, tak se o to pokoušeli šestice vojáku najednou, sekali do mne...ale já jsem se přenesla do své reality, a přenesla se na jiné místo, kde mne nenašly, a vojáci prý v tu chvíli umřeli.
"Yutaku! Chci se tě na něco zeptat!Mohu?" Podívala jsem se na něj nebojácným pohledem, a zadívala se do jeho čokoládových očí.
"Aku, ty víš, že ti odpovím na všechno co budeš chtít?!"
"Máš mě rád???" Opatrně jsem se podívala do stěny, a čekala na odpověď.
"Já-á... ehm... no....kdo ti to řekl?"
"Všichni....babička Juko, děda a taky Ako. Ptaly se mne, proč s tebou nejsem, tak jsem jim odpověděla..."
"Co jsi odpověděla?" Chytnul mne za bradu a pootočil si mne k sobě, aby mi vyděl do tváře.
"NO?"
"No, že nevím nic o tom, že bych se ti líbila!"
"Heh... "
Přiblížila jsem se k němu, vjela mu rukou do vlasů a políbila ho opatrně na ústa.Chvilku se nic nedělo, až pak začal polibek oplácet.
"EHM!Neruším?" Oba jsme se lekavě otočili ke dveřím, ale v nich stála "jen" má kamarádka Mitsuki. Zle jsem se na ni podívala, zašklebila se, a znova dal pusu Yutakovi přičemž jsem se ještě zvedla, aby se mohl postavit.
"Vidím, že vám jde trénink na jedničku! Co jste zrovna probíraly? Pravdila líbání??"
"Mitsuki!? Já ti asi nakopu prdel!" Vytáhla jsem Kaminari Hu a frajersky se o ni opřela. Chňapla jsem po červené stužce, co mi spadla z vlasů a znova si ji zapletla do vlasů.
"Prosím tě! Aku? TY!? Ses zbláznila ne? Yutaku? Ty jsi ji musel asi silně praštit do hlavy, zajdi s ní na ošetřovnu!" Mitsuki byla hezká, měla šedivé delší vlasy, ale byla vižle, bez žadné svaloviny, takže jsem nad ní vždy zápasy vyhrávala. Ale snažila se! Měl svou katanu, nepojmenovanou, ale zdálo se , že s ní nerada bojuje, protože se mnou chtěla bojovat jedině pěstí, nikdy ne meči.
" Mitsuki! Když už jsi tady a vyrušila nás! Co chceš?"
Zadívala se na mne očkama a rychle zamrkala. "Nic, jenom že máš jít na oběd, a potom za mizukagem."
Vylekaně jsem se podívala na Yutaka ale on jen trhnul rameny, a pokrčil jimi.To nebylo normální, něco jsem asi udělala protože Mizukage si mne pozval jednou když mne chtěl za družku, a to jsem odmítla, ne že by byl ošklivý, byl hezký, ale já se vdávat nechtěla!
"Fajn, a ty asi náhodou nevíš co po mne chce že?" S nadějí v hlase a očích jsem se podívla na Mitsuki, ale ta jen nesouhlasně pokrčila rameny, otočila se a vyšla z Doja. Neochotně jsem šla za ní.
"Mizukage?To snad nemyslíte vážně?!"
" Jsi snad dost stará na misi ne? Potřebujeme aby jsi šla obhlédnout vesnici Konohu. Zjistíš něco o Youndaime Hokagovi, taky zjisti něco málo o Kakashimu Hatake, přičemž se podívej také po Jirayiovi."
Usmál se na mne, zvednul se ze židle, přistoupil ke mně a políbil mne na tvář. "Krásně voníš Aku, proč nechceš?"
"Asi vám nerozumím pane?"
"Proč se mi nechceš poddat?Proč? Vím že se ti líbím, a starý taky nejsem, tak proč?" Přiblížel se jemnými polibky až k mým ústum, jemě je políbil, a když zjistil, že mu polibky oplácím, chytnul mne za sukni a trochu ji po vytáhl.
"NE!" Odtrhla jsem se od něj a poklekla před ním. "Pane, to nejde, toto je špatné... co tomu řeknou poddaní?"
"Jim to může být jedno, záleží jen na tobě, pokud řekneš ano, daruju ti celý svět! A nekleč tam tak, nejsi nějaká služka!" Ani neví, jak ráda bych v tuto chvíli byla. Zvedla jsem se, vytáhla katanu, uklonila se a vyšla z pracovny.
"Mami, prosím tě, mám misi , jdu do konohy!" Maminka se na mne s leknutím otočila, chytla mne za paži a začala křičet že to ji nesmím udělat!
"Mami, klid! Za měsíc jsem zpátky!Co jančíš??"Zadívala se na mne svýma safírovýma očima, pomalu se uklidnila.
"Jen jsem se hrozně lekla, promiň. Dobře, zabalím ti s sebou jen nějaké jídlo. Pak můžeš jít, achjo."Vyšla jsem ven a vyzkočila jsem do okna, kde na mne už čekala má "menší" kočka Warui.Warui jsem dostala když mi bylo deset. Je to pumice, černá jako noc. Podívala jsem se jí do obličeje, a rozhodla se, že jí vezmu s sebou na misi, bude to tak lepší.
Zatím to vypadá zajímavě
Tak jsem zvědavá, jak se to bude rozvíjet dál ;)